Očkování psů. Na které z nich rozhodně nezapomenout?

Hned na začátek si pojďme říct, které očkování psů jsou povinné a které doporučované. 

Povinná je vakcinace pouze vztekliny, a to u štěňat mezi třetím a šestým měsícem věku. Ostatní očkování sice povinná nejsou, osobně je ale doporučujeme vzhledem k tomu, že, na rozdíl od vztekliny, mohou vašeho mazlíčka reálně ohrozit na zdraví či životě. 

Důležitá očkování pro vašeho mazlíčka

WSAVA (Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat) klasifikovala jako základní vakcinace: psinku, parvovirózu, vzteklinu a infekční hepatitidu. Další důležitá očkování zahrnují leptospirózu, parainfluenzu, tetanus, boreliózu a psincový kašel.

Některé z nich můžete znát z očkovacího průkazu, kde je zastupují písmenka DHPPiL. Popis jednotlivých onemocnění, jak pejsky ohrožují a kdy je vhodné očkovat se dozvíte v tomto článku.

Vzteklina 

Jak už jsme naznačili, vakcinace proti vzteklině je u psů v České republice jediné zákonem povinné očkování. Provádí se mezi třetím a šestým měsícem věku a imunita trvá dle výrobce vakcíny jeden, dva nebo tři roky. 

V současné době musí být každý pes i čipovaný, a to před očkováním vztekliny či při něm, nebo před změnou majitele. Z toho vyplývá, že odkudkoli si pejska pořizujete (ať je papírový, nebo ne), musíte jej koupit již čipovaného. Pokud máte pejska sice očkovaného proti vzteklině, ale nečipovaného (případně datum aplikace čipu je pozdější než datum očkování), je toto očkování považováno za neplatné!

Psinka (D)

Onemocnění psinkou je součástí (spolu s parvovirózou) první štěněcí vakcíny. Toto onemocnění se v našich podmínkách mezi psy již nevyskytuje, podařilo se ho zbavit právě díky očkování. Koluje ale mezi liškami. 

Původcem nemoci je Morbillivirus podobný viru spalniček lidí, a stejně jako tyto je velmi nakažlivý mezi psy. Přes sliznici horních cest dýchacích se dostává do mízních uzlin, kde napadá bílé krvinky a šíří se odtud dále do těla. Kromě bílých krvinek ničí i buňky nervové a buňky sliznic. Pokud by se virus dostal do populace neočkovaných psů, mohla by uhynout až polovina nakažených zvířat.

Průběh nemoci může být individuální, existuje vícero forem psinky, které se klinicky projevují různě kašlem a rýmou, vyrážkou ve slabinách, poškozením zubů u štěňat, záchvaty, třesem či ztuhlostí svalů, u březích fen potratem, porodem mrtvých štěňat. Poškození a zničení bílých krvinek má za následek těžký až fatální průběh jakýchkoli sekundárních infekcí, se kterými by si zdravý organismus poradil sám.  

Obvyklé očkovací schéma je 6., 9-10., 12-14. týden věku, pak po roce a dále dle výrobce vakcín. 

Parvoviróza (P)

Očkování proti parvoviru patří také mezi základní očkování. Parvovirus je extrémně nakažlivý, v prostředí odolný, a pro jeho zbavení se je třeba až 95% proočkovanost populace — což v některých oblastech stále není, proto je reálnou hrozbou u neočkovaných, rozočkovaných, ale i očkovaných štěňat. 

Jejich ochranu komplikuje tzv. imunitní okno. Jde o období zhruba 2-3 týdnů (dle hladin protilátek mezi 6-18 týdnem věku), ve kterém klesají mateřské protilátky v krvi, ale zároveň ještě nenastoupila dostatečná imuna z vakcinace.

Některá plemena jsou považována za vnímavější vůči parvoviru. Zejména německý ovčák, labrador, rotvajler, dobrman, americký staford.

Parvovirus způsobuje těžké průjmy s krví a úporné zvracení, které končí smrtí z dehydratace a vyčerpání. Také vybíjí bílé krvinky.

Obvyklé očkovací schéma je 6., 9-10., 12-14. týden věku, pak po roce a dále dle výrobce.

Infekční hepatitida (H)

Nemoc způsobuje adenovirus typu 1, ale ve vakcíně se používá jeho oslabený příbuzná adenovirus typu 2, který je jedním z původců psincoého kašle. Virus postihuje hlavně játra, ledviny a dýchací systém, může se objevit močení krve či krváceniny na kůži. Navzdory tomu, že poškozuje játra, není obvyklým příznakem žloutenka.

Je součástí kombinované vakcíny, očkuje se obvykle 9.-10., 12.-14. týden věku, po roce a dále dle výrobce vakcíny.

Parainfluenza (Pi)

Původcem je virus parainfluenzy, který způsobuje onemocnění typu psincový kašel. U psincového kašle nelze poznat, který konkrétní virus onemocnění způsbuje. Očkování není schopno vytvořit slizniční imunitu. Onemocnět může i očkovaný pes, bude mít ale mírnější příznaky. 

Parainfluenza je součástí kombinované vakcíny, očkuje se obvykle 9.-10., 12.-14. týden věku, po roce a dále dle výrobce vakcíny.

Leptospiróza (L)

Leptospira je spirálovitá bakterie (spirocheta), která se přenáší močí hlodavců. Vnímavý je vůči ní nejen pes, ale i jiné druhy savců. Jedná se o zoonózu, tedy infekci přirozeně přenosnou jak mezi zvířaty, tak lidmi. K přenosu nemusí dojít pouze přímým kontaktem, ale i vodou kontaminovanou právě močí hlodavců. 

Bakterie leptospira má ráda vlhké prostředí a vodu. Nejohroženější skupinou jsou proto psi užívaní k myslivosti, žijící na venkově, s přístupem k rybníkům, tůním, pomalu tekoucím vodám a lovící potkany a myši.

Vždy záleží na stavu imunitního systému daného psa. Nemoc se nemusí projevit vůbec, případně velmi nespecificky — občasné zvracení, slabost, zvýšená teplota. Především u akutní formy dochází k rychlému poškození ledvin a selhání jater. Příznaky můžeme najít v rozborech krve.

Očkování proti leptospiróze není dokonalé a vydrží maxilnálně rok. Nezabrání infekci, ale může alespoň zmírnit klinické příznaky onemocnění.

Obvykle se štěňata očkují poprvé v 9. týdnu s přeočkováním po 3-4 týdnech. V současné době se doporučuje dokončit očkování proti leptospiróze po 16. týdnu věku. Rizikové skupiny psů lze vakcinovat i po 6 až 9 měsících, nikoli až po roce. 

Existuje vícero typů vakcín a každá obsahuje jiný počet kmenů, proto se setkáte s různými nálepkami z vakcín se zkratkou L, L4 či L multi.

Psincový kašel

Jak již bylo uvedeno výše, psincový kašel nemá jednoho původce, ale vícero. Jedním z nich je i bakterie Bordetella Brinchseptica, která je součástí vakcíny proti kašli spolu s virem parainfluenzy. Některé akce vyžadují vakcinaci proti kašli (hony, výstavy apod).

Injekční preparáty se očkují dvakrát v rozmezí 3-4 týdnů a pak každý rok. Lze očkovat už štěňata od 6. týdne věku (od vakcinovaných fen) a od 4. týdne věku (od nevakcinovaných fen).

Existuje i vakcína aplikovaná do nosu navozující slizniční imunitu, a to do 3 dnů proti Bordetelle a do tří týdnů proti paraifluenze. Zde stačí jedna dávka každý rok.

Tetanus

Clostridium tetani je bakterie tvořící v prostředí odolné spory, může se vyskytovat kdekoliv v půdě. Tetanem nejohroženější skupinou psů jsou přezubující štěňata a psi, kteří se často vyskytují v blízkosti dobytka (hlavně kozy, ovce, krávy, koně) a požírají jejich trus, ve kterém se Clostridia přirozeně vykytují. Tetanus je závažné onemocnění končící úhynem až v polovině případů. Není příliš časté, jelikož masožravci disponují vysokou odolností vůči tetanotoxinu, ale ani není vzácné.

Tetanus se očkuje po dokončení základní vakcinace, a to od 12. týdne s přeočkováním po 3-4 týdnech a dále každé dva roky.

Spolu s tetanem se nesmí vakcinovat jiná nemoc, na rozdíl od ostatních onemocnění, která se vakcinují většinou v kombinaci.

Lymská borelióza

Očkování proti borelióze je doporučované u psů s vyšším rizikem nákazy, a to v místech, kde se vyskytuje větší množství nakažených klíšťat (psi pracující v lese apod.). Vakcíny jsou různé, dle výrobce obsahují různé kmeny. Při vakcinaci jednoho kmenu nevzniká zkřížená imunita proti jinému, proto může onemocnět i očkovaný pes. Nevýhodou je častý výskyt nežádoucích reakcí, nejčastěji se v místě vpichu vytvoří boulička, které ale do několika týdnů mizí.

Obecně je ale nanejvýš vhodné chránit psa proti klíšťatům obojky, pipetami či tabletami, jelikož přenáší celou řadu dalších nemocí, z nichž borelióza je asi nejvíce kontroverzní co se týče diagnostiky. Například, navzdory obecnému mínění, ještě nikdy nebyla přímo dána do souvislosti s kulháním.

První očkování se doporučuje po 12. týdnu věku po dokončení základní vakcinace, revakcinace po 3-4 týdnech a dále každý rok. 

Koronaviróza psů

Původcem je psí koronavirus, který je ovšem úplně odlišný od SARS-CoV 19. Je původcem průjmů a zvracení hlavně u štěňat a mladých psů. Většinou způsobuje obyčejné střevní chřipky, se kterými si pes sám či s menší symptomatickou léčbou poradí. Existuje ale i vzácná mutantní forma postihující více orgánových systémů než jen trávicí. Dochází k systémové infekci, jež může končit i úhynem.

Vakcinace je možná, ale nepatří mezi doporučované hlavně kvůli vysoké schopnosti koronavirů mutovat, navíc závažným průběhem trpí velmi nízké procento psů. Lze doporučit maximálně tak ve velkých psích kolektivech, jako jsou útulky apod. Základem všeho by ale měla být důsledná hygiena prostředí.

Při nepříznivé nákazové situaci je možné začít u štěňat od 5. týdne věku s revakcinací za 2-3 týdny a dále každého půl roku.

Autor článku: MVDr. Anna Čásová (PremiumVet)

Titulní foto od Lydia Torrey pro Unsplash. Další fotky dle pořadí: Mufid Majnun, Cian Leach, Lui Peng, Anna Dudkova, FLOUFFY.