Očkování koček. Jaká jsou vhodná a kdy je naopak nedoporučujeme?

Očkování koček je základní kámen prevence nemocí. Jednak chrání kočku proti určitým infekcím a navíc je spojené s klinickým vyšetřením, při kterém se dají odhalit i jiné příznaky, jako např. hubnutí, srdeční šelest, zubní kámen nebo záněty dásní. Která očkování jsou ale pro kočky skutečně důležitá?

Trojkombinace očkování

WSAVA (světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat) klasifikovala jako základní vakcinace proti: kaliciviróze, herpesviróze, panleukopenii. Tyto tři patří do standardní trojkombinace očkování a pokud jsou správně použité dle schématu, který navrhl veterinární lékař, proti uvedeným nemocem chrání mazlíčky téměř ve 100 %. Další důležitá očkování zahrnují ochranu proti viru leukémie, vzteklině a chlamydióze. 

První očkování proti zmíněné trojkombinaci nemocí (označovaných zkratkami FHV, FPV a FCV), začíná v 8.-9. týdnu věku kočky. Přeočkování se pak běžně provádí za další 3.-4 týdny. Koťata s vysokými množstvím mateřských protilátek, ale mohou začít tvořit dostatek vlastních protilátek až po 12. týdnu věku, proto se v současné době doporučuje provést ještě třetí očkování po 16. týdnu věku (tzv. boosterová vakcína se podá po roce, a dále dle výrobce vakcíny).

Pokud byla správně provedena první vakcinace a booster po 12 měsících, pozdější opomenutí očkování nevadí a stačí již jedna dávka. Výrobci vakcín však pro tento případ uvádějí dvojí přeočkování.

Co se naopak nedoporučuje, jsou očkování proti koronaviróze a viru imunodeficiente. Tvoří se u nich totiž protilátky, které nelze odlišit od těch postinfekčních. Vakcinace proti koronaviru sice může zajistit určitý stupeň ochrany u koček, které ještě nemají žádné protilátky, ale takových koček je naprosté minimum.

Nemoci a potíže, při kterých očkování pomáhá

Kaliciviróza (FCV)

Virové onemocnění způsobené Calicivirem je ve většině případů „pouze“ velmi nepříjemné, avšak bez náležité veterinární péče může zapříčinit i smrt kočky. Vzniká zánět horních cest dýchacích při komplexu kočičí rýmy. 

Typickým příznakem je nechutenství a slinění kvůli bolestivým erozím na jazyku. V těžších případech se jazyk až „svleče“. Důležitým krokem je podávání léků proti bolesti a antibiotik pro potlačení sekundární bakteriální infekce, zavedení kanyly a zajištění infuzní terapie. V případě těžkých lézí v tlamě může být někdy nutné zavést nosojícnovou sondu a kočku krmit přes ni.

Herpesviróza (FHV)

Kočičí herpesvirus způsobuje kočičí rýmu a spolu s kalicivirem je její nejčastější příčinou. Začíná vodnatým výtokem z očí a nozder, po přidružení sekundární bakteriální infekce bývá tento výtok hnisavý. Můžou vznikat rohovkové vředy. Při dlouhotrvajícím průběhu může infekce přejít až do dolních cest dýchacích, či poškodit nosní skořepy natolik, že se kočka chronických rým do konce života nezbaví.

Parvoviróza neboli panleukopenie (FPV)

Parvovirus je, stejně jako ten psí, velmi odolný virus způsobující život ohrožující až smrtelné onemocnění projevující se zpočátku úporným zvracením a zapáchajícími průjmy. K tomu, aby se virus množil, potřebuje dělící se buňky, a ty nachází ve střevní sliznici (proto průjmy), a dále v kostní dřeni, slezině, mízních uzlinách, brzlíku. Napadá bílé krvinky, ty ztrácí svoji obrannou funkci a zvíře hyne jednak v důsledku dehydratace a vyčerpání, a jednak v důsledku otravy krve kvůli sekundárním infekcím, proti kterým se nedokáže bránit. 

V některých případech se nemoc ani nestačí projevit a jediným příznakem je náhlý úhyn většinou neočkovaného kotěte.

U březích koček způsobuje potraty nebo mumifikace plodů. Při infekci po druhé polovině březosti se u některých koťat ve vrhu může projevit syndrom cerebelární hypoplazie, což znamená nevratné poškození mozečku. Koťata se třesou, nedokáží koordinovat pohyby, avšak při dobré péči se taková kočka může dožít dospělosti.

Virus leukémie koček (FeLV)

Kočičí retrovirus napadá imunitní systém a způsobuje celoživotní infekci. Výsledkem bývá oslabení imunity, chudokrevnost a nádory mízních uzlin (lymfom) a krve (leukémie). Typickým pacientem je mladší kočka s chronickými zdravotními problémy — opakující se rýmy, průjmy, nechutenství, hubnutí či trpí chudokrevností. 

Vždy záleží na tom, jak se organismus s virem vypořádá. Virus v kočkách přetrvává celoživotně, ale i tak se kočka může dožít vysokého věku. 

Očkování v tomto případě sice nezabrání infekci, ale těžkému průběhu ano. Jedná se o užitečnou ochranu koček chodících ven, chovných koček, či těch, které sdílející domácnost s FeLV pozitivní kočkou.

Chlamydióza

Chlamydia felis je opět jedním z původců kočičí rýmy se zánětem spojivek, a dále pohlavního aparátu. Může se projevovat nejdříve jako jednostranná infekce oka s vodnatým, později hlenovitým až hnisavým výtokem, a poté může přeskočit i na druhé oko. U nevyléčených nosičů se mohou objevovat opakované záněty spojivek většinou po oslabení organismu. 

U březích koček pak bohužel dochází vinou tohoto onemocnění k neplodnosti, potratům nebo časným úmrtím novorozených koťat. U těch se může dále objevit infekce ještě neotevřených očí a jejich vyboulení kvůli hromadícímu se zánětlivému sekretu. Vakcinace kočičku před touto nemocí chrání.

Očkování, která doporučujeme pouze ve vybraných případech

Vzteklina

Očkování proti vzteklině se provádí od 12 týdne věku a je nepovinné (s výjimkou cestování do zahraničí). Pokud tedy chcete s kočičkou cestovat, je potřeba čip, europas a vakcinace proti vzteklině (stejně jako u psa). Datum aplikace vakcíny musí být stejné nebo pozdější, než je datum vystavení europasu — cestovat lze za 21 dní od očkování.

Virová imunodeficiente (FIV) neboli „kočičí AIDS“

Tato nemoc se týká hlavně nekastrovaných kocourů a přenáší se především pokousáním, ale také dlouhodobým kontaktem FIV pozitivní kočky s negativní (pohlavním stykem, přes placentu či mléko). Způsobuje progresivní chřadnutí, oslabování imunity, rozsáhlé záněty dásní, chronické rýmy, chudokrevnost apod. Může se u kočky vyvíjet i několik let.

V zahraničí vakcíny existují, jejich hlavní nevýhodou je ale nerozlišitelnost postinfekčních a postvakcinačních protilátek. Sami proto očkování doporučujeme především u koček, které chodí ven. V prvním kroce vždy každopádně testujeme krev, zda zvíře už protilátky samo nemá.

Infekční peritonitida (FIP)

Kočičí koronavirus (Fe-CoV) je přítomen u valné většiny koček, koluje mezi nimi a může způsobovat průjmy. U určitého procenta koček však dojde k jeho mutaci, a tato forma (FIPV) vede k infekční peritonitidě, což je smrtelné onemocnění koťat a mladých koček. Existují dvě formy: vlhká (efuzivní) a suchá (neefuznivní).

Začíná vždy nechutenstvím, apatií a zvýšenou teplotou. Při vlhké formě se postupně tvoří v břišní dutině volná tekutina, která je typicky slámově žlutá. Kočce se zvětšuje břicho.

U suché formy dochází k lokálním zánětlivým reakcím v různých orgánech, nejčastěji očích, mozku, ledvinách, játrech. Koťata v první fázi nepřibírají, nerostou, ale kromě toho na nich nemusí být ze začátku nic patrného. Jsou aktivní a žerou s chutí. Postupně se rozvíjí nechutenství, horečky nereagující na podávání antibiotik, únava a příznaky selhávání jater a ledvin. 

Vakcinace nemá smysl u koček, které již protilátky proti FeCoV mají není spolehlivá, neosvědčila se v praxi, a proto se už nepoužívá. Vakcinovat bylo možné koťata od 16 týdnů, ale do té doby se jich většina stejně již s koronavirem setkala, tudíž už měla protilátky.

Autor článku: MVDr. Anna Čásová (PremiumVet)

Titulní foto od Werzk Luuuuuuu pro Unsplash. Další fotky dle pořadí: Paul Hanaoka, Manja Vitolic

ČERSTVÉ NOVINKY

Sledujte nás na Facebooku