Historie Homevet

Na území hlavního města Prahy byl potvrzen výskyt viru kočičí panleukopenie. Jedinou prevencí je očkování kočky.

Panleukopenie je virové vysoce nakažlivé onemocnění, virus je velmi odolný a je možné jej na své zvíře přenést i nepřímo prostřednictvím například kontaminovaného oblečení nebo předmětů. Infekce se projevuje nechutenstvím, kočka má průjem s příměsí krve, snížením obranyschopnosti organismu. Onemocnění lze léčit pouze prostřednictvím rychlé podpůrné terapie, bohužel i tak uhyne spousta nakažených koček. Koťata, která nejsou potracena a narodí se kočce, která panleukopenii prodělala během březosti, mívají doživotní následky v podobě poškození mozku.

Očkování koček proti panleukopenii je běžně dostupné a dokáže kočku ochránit až po dobu tří let, záleží na druhu vybrané vakcíny.

Začali jsme zdarma pomáhat kočkám z kočičího domova Sluníčko, z.s. při léčbě jejich zdravotních komplikací kmenovými buňkami. Do projektu je zapojeno Medicínské centrum Praha Avecell, kterému moc děkujeme za poskytnutí buněk.

Zatím byla ošetřena Márinka – kočička, kterou trápí chronická rýma. Po první aplikaci zdá, že rýma ustupuje. Dalším ošetřeným je kocourek Vítek. Vítka trápí bolestivé záchvaty v místě, kde mu byla amputována končetina.

Tyto záchvaty má vícekrát denně, někdy i celé hodiny dokola. Neúčinkují už žádné léky proti bolesti, skončil na Tramalu a už ani ten moc neúčinkuje. Zkoušely se i léky a epilepsii, krev byla vyšetřována několikrát a absolvoval postupně veteriny v Roudnici n.L., v Litoměřicích, Vetcentrum, AAvet , kliniku MVDr. Herčíka, kde byla rána reoperována a MVDr. Maradu. Záchvaty jsou od amputace nožičky, od června 2014.

Prosím, držte palce, aby záchvaty u Vítka po ošetření kmenovkami přestaly. Moc si to přejeme.

Zároveň bychom rádi podpořili Kočičí domov Sluníčko a jeho úžasné majitele Milanu a Stanislava Petráskovy, kteří se o kočičky tak vzorně starají. Pro bližší informace na stránky www.kocicidomovslunicko.cz

Klíště patří mezi ektoparazitární roztoče, kteří se živí cizopasně na nejrůznějších druzích savců a ptáků. Z hlediska odborné klasifikace lze rozlišit dvě základní čeledi klíšťat – tzv. měkká klíšťata, jež se vyskytují převážně v oblastech teplých klimatických podmínek a na těle hostitele cizopasí v řádu několika hodin, a tzv. tvrdá klíšťata, která jsou více rozšířená a na těle hostitele mohou cizopasit v řádu několika dnů. V České republice i celé středoevropské oblasti je nejrozšířenějším druhem klíště obecné (lat. Ixodes ricinus). Hlavní nebezpečí klíšťat představují různá infekční či kožní onemocnění, která přenášejí. Mezi nejzávažnější patří především lymská borelióza, klíšťová encefalitida, ehrlichióza, anaplamóza či babesióza, z kožních onemocnění se mohou objevit zánětlivé ekzémy nebo alergické reakce.

Životní cyklus klíštěte zahrnuje tři základní vývojová stadia – larva, nymfa, dospělec. Jednotlivá stádia postihují různé druhy živočichů, přičemž platí, že všechna se živí krví svého hostitele. Larvy klíšťat parazitují především na drobných savcích (zejména hlodavci), podobně jako nymfy, které postihují například ptáky či ježky. Dospělci klíštěte již cizopasí na větších savcích, napadají například vysokou zvěř, psy, kočky. Klíště prochází jednotlivými vývojovými stádii 2-4 roky.

Léčba a prevence

Při nálezu klíštěte je nutné jej neprodleně odstranit. Včasné odstranění klíštěte snižuje riziko přenosu infekčního onemocnění. Napadené místo je třeba dezinfikovat jodovými přípravky (př. Betadine) nebo jinou dezinfekcí. Nedoporučuje se natírání klíštěte různými mastmi, lihem a podobnými prostředky, které klíště usmrtí, neboť zvyšují možnost infekční nákazy. K odstranění klíštěte je vhodné užívat pinzety či speciální háčky (lze zakoupit u nás na klinice) a krouživými pohyby jej ze srsti zvířete vykroutit . Klíště je nutné odstranit celé a živé, aby se zamezilo vyvržení obsahu trávicího ústrojí klíštěte do krevního oběhu hostitele a minimalizovala se pravděpodobnost přenosu infekční nákazy. Po odstranění klíštěte je nutné postižené místo znovu řádně dezinfikovat.

Základním preventivním opatřením je eliminace možnosti napadení zvířete klíštětem. Využít lze různých antiparazitárních (obojek, sprej, spot-on roztoky) či repelentních přípravků pro psy a kočky, které je vhodné aplikovat v pravidelných intervalech tak, aby jejich účinnost pokryla pokud možno celé aktivní období klíšťat. Zároveň je nutné minimalizovat pobyt v rizikových oblastech. Ohniska výskytu klíšťat představují zejména lesní a luční porosty, místa s hustým křovinovým a bylinným porostem. Napadení hrozí především v aktivním obdobím klíšťat, které probíhá zejména v měsících březen až listopad, s kulminací v letních měsících. Po každém pobytu v místech výskytu klíšťat by měla následovat důkladná prohlídka srsti zvířete. K přichycení klíštěte může dojít i po několika hodinách, proto je vhodné prohlídku opakovat.

Účinnou ochranu proti rozvoji infekčního onemocnění představuje také vakcinace zvířete. V současnosti existují vakcinační preparáty proti vzniku Lymské boreliózy. Cena jedné vakcíny se pohybuje okolo 500 Kč. První očkování je nutné provést dvakrát, další vakcíny stačí aplikovat vždy jednou ročně. Vakcinaci proti onemocnění nebo konzultaci si u nás můžete objednat.

1) „Kastrace je proti přírodě!“

A zabíjet koťata proti přírodě není?

2) „Čistit zuby i kočce je nesmysl, natož jí to učit už od koťátka!“

Jedním z nejčastějších a nejbolestivějších problémů, se kterými se setkáváme u starých koček, jsou záněty dásní a špatný stav zubů. Zkuste i své kočce čistit zuby. Alespoň dvakrát týdně.

3) „Fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata!“

Frekvence výskytu zánětů dělohy a rakoviny mléčné žlázy je stejná u fen matek jako u těch, co štěňata nikdy neměly. Pokud štěňátka nechcete z chovatelských důvodů, je nejlepší prevencí kastrace hned po prvním hárání.

4) „Chci svému pejskovi dopřát, tak mu kupuji kvalitní granule a ty vylepšuji masem!“
V tom případě se z kvalitních granulí stávají nekvalitní, protože tak významně narušujete (původně v granulích vyvážený) poměr živin.

5) „Zvíře je staré a léčba se už nevyplatí!“

Stáří není diagnóza!

6) „Na odstranění zubního kamene jsou nejlepší kosti!“

Kosti raději nikdy! Ani na zubní kámen!

7) „Jsem těhotná, kočka musí pryč!“

Několik argumentů, proč se nebát: většina žen má proti toxoplazmóze již protilátky, tudíž je chráněná. Oocysty kočka vylučuje jen při svém prvním nakažení. Tyto cysty se stávají infekčními až druhý den. Zachůdek by měla tedy čistit jiná osoba každý den! Při dodržování základních hygienických návyků je přenos nereálný.

8) „Ať si Alík tu ránu líže, psí sliny jsou léčivé!“

A co bakterie z psí tlamy, které naopak léčbu ran komplikují a prodlužují?

9) „Musím si nechat naočkovat kočku proti vzteklině, je to přeci povinnost!“

Ze zákona se kočky proti vzteklině očkovat nemusí. Pokud žijí pouze v bytě, je očkování proti vzteklině spíše kontraproduktivní (některé statistiky dokazují vyšší výskyt postinjekčního sarkomu a nedostatečnosti ledvin právě u koček očkovaných proti vzteklině). Chystáte – li se ale cestovat s kočkou do zahraničí, nebo je kočka venkovní, potom je vakcína nezbytná.

10) „Než půjdu k veterináři, zkusím zatím Ibalgin nebo Paralen!“

Některé lidské léky, navíc často laicky dávkované, jsou pro zvířata velmi nebezpečné.

Text: MVDr. Marta Koudelková, veterinář až k Vám domů

Štěně už z dálky signalizuje dospělému psovi svou poddajnost. Pokud je dospělec duševně v pořádku, na štěňata ani feny obvykle neútočí.

Štěně se při setkání s dospělcem nejprve kouká jinam, odvrátí hlavu a odhalí tak hrdlo, jemně dospěláka šťouchne do krku anebo mu dokonce olizuje oči a koutky. Znamená to: „Jdu si tě skamarádit a vím, že jsi kápo. Nechci na tebe nic zkoušet, uznávám tě jako vůdce.“

Psi se někdy vzájemně čistí, ale dělají to jen zvířata, která se dobře znají. Pro podřízeného psa je to spíš prostředek, jak zklidnit situaci. Olizování je pozůstatek štěněčího instinktu – tím mládě kdysi vábilo matku, aby mu vyvrhla natrávenou potravu. „Podřízený pes se chová jako štěně a dominantního psa tak vyzývá k rodičovskému chování,“ píše se v knize Řeč psů (Roger Abrantes, 1997).

Psi štěkají, vrčí a vyjí, ale nejvíce komunikují výrazem tváře a postavením těla. Dá se z toho vyčíst jejich záměr i nálada.

Například ovčák se klidně může skamarádit s čivavou. Často k tomu ale nedojde, protože majitel malého psa takové přátelství předem zatrhne. „Když jsem potřebovala socializovat svou ovčandu, aby si zvykla na ostatní psy a byla v dospělosti bezproblémová, neměla jsem moc příležitostí. Kdokoli mě potkal, bral své psy hystericky do náruče, protože se bál, že je ten můj pokouše,“ říká Petra Vyplelová, cvičitelka psů, která má zároveň na České zemědělské univerzitě na starost výzkum chování psů.

„Velký pes se naučí, že si musí dávat pozor. Pozná, kde a jak jsou malí psi zranitelní. Majitelé by měli umožnit psům, aby se seznámili a spřátelili. Jinak je ochuzují,“tvrdí Vyplelová.

Očichávání zadku – pozdrav

Psí seznamování je plné rituálů. Když se dva vítají, začínají velmi opatrným vzájemným očicháváním čenichů a pak genitálií. Jakkoli se to někomu může zdát nechutné, měli bychom jim to v klidu umožnit, protože je to naprosto přirozený akt jako náš pozdrav a podání ruky. Po tomto seznámení se psi většinou v klidu rozejdou nebo si začnou hrát, pokud jsou si blízcí věkem a postavením, nebo případné rozdílné postavení akceptují. Problém obvykle nastane, když jsou oba dominantní a mají potřebu poměřit, který z nich má navrch.

A tak na sebe začnou vrčet a naježí se. Což znamená: „Jsem velký a nebojím se tě. Raději uznej, že jsem silnější, a můžeme se rozejít. Nepouštěj se do mě, byl by to boj.“ Většinou k němu vůbec nedojde, poměřování končí u hrozby. Vítězné body si připíše ten, kdo méně štěkal různými tóny a méně vrčel, což je projev submisivních jedinců. Dále ten, kdo déle vydržel upřený pohled, což je u psů nejužívanější známka nadřazenosti. Nebo ten, kdo na druhém psovi předvede kopulační pohyby, jež nemusí být sexuálně motivované, ale projevují nadřazenost. Na příští procházce může být výsledek zase opačný. Může k němu pomoci i zmíněné naježení, při němž se vizuálně zvětší objem těla. Je to takové machrování, kdo je mohutnější. V podoblasti hřbetu jsou navíc pravděpodobně umístěny pachové žlázy, které uvolňují chemický komunikační signál. Z pachu se mimo jiné psi dočtou i to, jaké je jejich soupeř v hierarchii dominance vysoko.

Možná právě proto se psi i „mimo lov“ válejí v páchnoucích látkách – maskují tak své skutečné postavení a hrají si na něco víc. Neznají značkové oblečení a luxusní hodinky, tak se místo toho porochní v mršině. Pak si alespoň na chvíli užívají privilegia vyššího postavení, protože neznámá „vůně“ přitahuje pozornost ostatních psů. Ti se pak dost často vyválejí ve stejném „podkladu“.

Zdroj: Časopis Týden, 36/2012, foto: muj-pes.cz

V srpnu 2012 jsem absolvovala stáž na menší veterinární klinice na řeckém ostrově Skiathos. Personál kliniky byl komorní, ale neuvěřitelně milý: doktorka Kalliopo a její bratr Theoklitos. Měla jsem možnost přihlížet jejich jednání s klienty a ač řecky rozumím jen omezeně, trpělivě mi v průběhu vše překládali do angličtiny.

„Potkáváš často zanedbaná zvířata?“ ptali se. Já, zvyklá na bezproblémové mazlíčky, kterým se od majitelů dostává nejlepší péče, jsem byla touto otázkou překvapena. „Tady v Řecku lidé o zvířata nepečují.“ Musela jsem si připustit, že nemocná zvířata jsou v této zemi na každém rohu. Kulhající psi bez majitelů, kočka s obrovským nádorem na nose… pár osamělých zanedbaných zvířat jsem tu také zahlédla.

Byla to lačná výměna názorů a nekonečných dotazů ohledně pacientů, majitelů a všeho kolem veterinární medicíny v obou státech – Řecku i České Republice. „Ale když už se Řekové o svá zvířata starají, tak se starají pořádně!“ omlouval poněkud skličující skutečnosti doktor. V zápětí přišel do ordinace osvalený mladý muž s neméně osvaleným americkým stafordem s kupírovanýma ušima. V Řecku je kult těla zásadní, ne nadarmo se zdejší muži i ženy trápí v posilovnách, aby pak ohromovali na pláži. A stejně tomu tak je i u jejich zvířecích miláčků. Smutně jsem si při pohledu na osvaleného psa na váze a spokojeného majitele uvědomila, jak svou povrchnost přenášejí i na němé tváře. Doktorka dodala, že za vším stojí anabolika a speciální strava pro psy. Kupírování uší z jiného, než zdravotního důvodu je v Řecku, stejně jako u nás, zakázáno. Není tam ale výjimkou, že je místní veterináři provádějí, za vším stojí strach ze ztráty klienta a finanční stránka věci.

Zajímavý je i přístup k antibiotické politice. V Řecku se k antibiotikům může dostat prakticky každý, i bez medicínského vzdělání. Jelikož hrozí riziko rezistence bakterií k antibiotikům (jinými slovy – nadmírou nesprávného užívání antibiotika mohou přestat působit, a to i na lidi). Naprosto běžní byli v Řecku klienti, kteří svému psovi dávali nesprávně antibiotika, prakticky každý měsíc, bez porady s lékařem. Veterináři si pak již nevěděli rady, protože většina běžně používaných antibiotik byla v těchto případech již bez účinku. Jelikož jsou tito veterináři na Skiathosu jediní, mohou zkusit léčbu některé nemoci bez zbytečných antibiotik a nemusí mít strach, že klienti odejdou ke konkurenci. Protože prakticky jsou antibiotika to jediné, co klienti chtějí.

Studium veterinárního lékařství trvá v Řecku o rok méně, než v naší vlasti, tedy 5 let. Po ukončení univerzity ovšem nečekejte, že seženete zaměstnání, kde budete finančně ohodnoceni. A tak po náročné škole musí mladí veterináři ještě pracovat úplně zadarmo do té doby, než budou schopni si otevřít vlastní provozovnu. Není divu, že jich mnoho odchází do zahraničí, zejména do Velké Británie.

Co mne ale zaujalo, bylo nadšení těchto dvou mladých veterinářů, kteří si i přes nedostatek financí a krizi otevřeli v listopadu 2011 tuto kliniku. Ne, že by pocházeli ze Skiathosu, naopak. Ale vycítili příležitost na ostrově s dvěma tisíci stálými obyvateli, jež se v létě rozrostou na 100 000. Do té doby tu veterina nebyla žádná.

Když vejdete do hlavní místnosti, zjistíte, že toto je vedle čekárny podstatnou a jedinou místností na klinice. Uprostřed vyšetřovací stůl, který slouží v časech operací i jako operační, v rohu stůl s počítačem. Zapsané a uložené anamnézy byste v něm ale hledali marně. Vůbec mám tak nějak pocit, že se anamnéza (neboli důležitá historie k jednotlivým pacientům), vynechává nebo zúží na pár základních otázek. V rohu místnosti byly tři obrovské klece a mnoho přepravek. Snad hospitalizace.

Kolem vyšetřovacího stolu se motala Balerínka – kočka, kterou našli sraženou autem, ležící na ulici. Zachránili ji. Pouze šestitýdenní koťátko tak již absolvovalo operaci kýly a mělo zlomenou nožičku fixovanou v sádře. Balerínka se stala jakýmsi maskotem této kliniky a chodili jí hladit a krmit i lidé z okolí. Další nalezenec v kleci v rohu, kterého zachránili, byla kočka s nádorem na spodní čelisti. Po amputaci má již čile k světu a je velmi přítulná a vděčná. K obyvatelům této místnosti patřila i hluchá starší kočička a několik koťat, z nichž se jednomu muselo bohužel odoperovat velmi nemocné oko.

Vraťme se ale k tomu pozitivnímu, co jsem si ze stáže odnesla. Kromě odlišných vyšetřovacích postupů a rozmanitých možností terapie v podstatě podobných problémů jako u nás jsem byla nadšena přístupem – jak ke klientům, tak ke zvířatům. Je vidět, že oba mají zvířata velmi rádi. Uprostřed vyšetřování se s pejskem pomazlí, vlídně na něj promluví apod. Doktorka se při komunikaci s klienty neustále upřímně usmívala.

A tak si odnáším nejen papír, popsaný používanými léky a inspirací, ale i zajímavé zážitky a přátelství těchto dvou skvělých lidí.